Legendární hity Kabátu: Písně, které zná celý národ

Pohoda - hymna českého rocku

Píseň Pohoda od Kabátů se prostě stala hymnou českého rocku, která spojuje lidi všech věkových kategorií. Od roku 1994, kdy vyšla na albu Děvky ty to znaj, si tahle pecka našla cestu do srdcí snad každého Čecha. A kdo by neznal ten legendární refrén pohoda, klídek a tabáček? Vždyť je to fráze, kterou používáme, i když třeba rockeři vůbec nejsme.

Vzpomínáte si, kde jste tuhle písničku slyšeli poprvé? Já ji dodnes mám spojenou s letními táboráky a pivem v ruce. Milan Špalek to prostě trefil – ten text je jako bychom ho napsali sami. A když k tomu přidáte kytary Oty Váni, není divu, že na koncertech lidi šílí a řvou text od začátku do konce.

Úspěch Pohody fakt není náhoda. Hutné kytary, pořádný bicí a Vojtkův nezaměnitelný hlas, to všechno sedlo k textu, kterému rozumí každý. Není to žádná filozofie – je to o tom, jak si užít život bez zbytečných stresů. A ruku na srdce, kdo by po tom netoužil?

Mezi dalšími hity Kabátů jako Colorado nebo Šaman má Pohoda zvláštní místo. Zatímco většina jejich songů jede na plný pecky, tahle přináší takovou tu příjemnou bezstarostnost. Možná proto ji hrají všude – málokterá rocková píseň dokázala překročit hranice svého žánru tak jako Pohoda. Slyšíte ji na svatbách, na narozeninách, prostě všude, kde se lidi chtějí cítit dobře.

Když si vezmete text, není tam nic složitého. Mám doma kočku, ta mi na záda skočí, když přijdu domů pozdě v noci – kdo by se v tom nenašel? Žádné složité metafory, jen život, jak ho známe. A to je na tom to skvělý.

Hudební stránka Pohody je typicky kabátovská – přímočará, energická, ale zároveň chytlavá. Kytary Váni a Krulicha, basa Špalka a bicí Hurčíka, to všechno dohromady vytváří ten nezaměnitelný zvuk. A když k tomu přidáte Vojtkův charakteristický hlas, není co řešit.

Zajímavý je, že Pohoda nikdy nebyla jejich největším hitem v žebříčcích. Ale co na tom? Její síla je jinde – v tom, jak se vryla pod kůži několika generacím. Je součástí našich životů, našich oslav, našich odpočinkových chvil. Stala se nejznámější a nejoblíbenější písní kapely.

Kabáti od té doby nahráli spoustu dalších hitů, ale když na koncertě zazní první tóny Pohody, všichni víme, že přišel ten moment, kdy se z tisíců jednotlivců stává jeden rozjásaný dav. A v tom je její kouzlo.

Moderní děvče - průlomový hit kapely

Moderní děvče není jen tak ledajaká písnička – je to pořádná rocková nálož, která patří mezi nejzásadnější hity Kabátů. Tahle pecka spatřila světlo světa v roce 1993 na desce Děvky ty to znaj a doslova katapultovala chlapy z Teplic mezi rockovou smetánku.

Vojtek s Krulichem v ní naprosto geniálně vystihli atmosféru devadesátek, kdy se celá země bláznivě vrhala do náruče západních trendů. Pamatujete na ty časy? Najednou každý chtěl nosit džíny z tržnice, kouřit Marlborky a tvářit se světácky. A přesně tuhle společenskou přeměnu dokázali Kabáti zachytit s takovou trefností a humorem, že píseň okamžitě zarezonovala u lidí všech věkových kategorií.

Melodie se vám zasekne do hlavy jako harpuna – chytlavý refrén podpořený pořádnými kytarovými riffy, to je zkrátka kabátovský rukopis, který nezapřeš. Navíc zvuk byl na tehdejší poměry neskutečně kvalitní, což písni otevřelo dveře i do rádií, kde do té doby tvrdší rock moc šancí nedostával. Tím si Kabáti vlastně otevřeli cestu k mnohem širšímu publiku, aniž by museli obětovat svůj drsňácký image.

Klip? Naprostá bomba! Syrové industriální prostředí v kontrastu s tehdejšími módními výstřelky – víc autentický už to být nemohlo. Režisér dokonale vystihl to, co dělá Kabáty Kabáty – nekompromisnost, energii a ten specifický humor, který prostě nikdo jiný nemá.

Když tahle písnička zazní na koncertě, děje se magie. Davy šílí a celý stadion zpívá každé slovo. Na vyprodaných megakoncertech v Edenu nebo na letištích po celé republice je tohle jeden z momentů, kdy se energie mezi kapelou a fanoušky zhmotnila tak, že by se dala krájet.

Není náhoda, že Moderní děvče pomohlo definovat zvuk české rockové scény devadesátek. Kabáti ukázali, že i v Česku umíme dělat světový rock. Spousta mladších kapel později přiznala, že právě tahle písnička je nakopla k vlastní tvorbě – a to je sakra dobrá vizitka.

Nejvíc fascinující je, jak text zůstává aktuální i dnes. V době Instagramu a TikToku je ta satira na povrchnost a honbu za trendy možná ještě trefnější než tehdy. Není to důkaz, že Kabáti dokázali zachytit něco nadčasového v lidské povaze?

Spolu s Colorado, Pohodou nebo Dole v dole tvoří Moderní děvče základ repertoáru, který vynesl Kabáty na rockový Olymp. Každá z těchto písní má svoje kouzlo, ale Moderní děvče vyčnívá právě tím, jak trefně komentuje tehdejší společenskou transformaci – a přitom se u toho můžeš skvěle bavit a pařit. A o tom rock'n'roll vždycky byl, ne?

Colorado - ikonická skladba o divokém západě

Colorado - ikonická skladba o divokém západě

Pamatujete si ten moment, když poprvé zazněly první akordy Colorada? Ta píseň vás prostě chytne za srdce, ať chcete nebo ne. Kabáti s ní v roce 1994 trefili do černého a vytvořili něco, co přetrvá generace. Hudbu složil Ota Váňa a text společně napsali Josef Vojtek s Milanem Špalkem – a vznikla magie.

Colorado není jen tak ledajaká písnička. Je to příběh o drsném životě, o honbě za zlatem, o snech, které často skončí v prachu. Text písně dokonale evokuje atmosféru westernových filmů, kde život visí na vlásku. Kolikrát jste si už pobrukovali Těžký je žít, když tě zláká Colorado nebo Tenkrát jsem byl ještě dítě, ale teď už dobře vím, že Indiáni hlídaj' zlato v Colorado? Ty verše se vám zaryjí pod kůži a už tam zůstanou.

Když tahle pecka zazní na koncertě, děje se něco neskutečného. Lidi šílí, zpívají každé slovo a v tu chvíli jsou všichni propojení. Energický rytmus a výrazné kytarové riffy dokonale doplňují dramatický text, a právě tohle spojení vytváří ten nezapomenutelný zážitek, který vás zasáhne hluboko uvnitř.

Colorado má v sobě něco víc než jen rock'n'roll. Je v něm dobrodružství, trocha nostalgie, kus melancholie. Vypráví o tom, jak člověk riskuje všechno pro svůj sen, jak se vydává do neznáma. Není divu, že tahle píseň zasáhla tolik lidí – každý v ní může najít kousek sebe.

Z hudebního pohledu je to fakt mistrovská věc. Ta basová linka, bicí, co vás nutí dupat do rytmu, a Vojtkův charakteristický hlas – to všechno dohromady funguje jako dokonale seřízený stroj. Kytarové sólo uprostřed skladby patří mezi nejznámější instrumentální pasáže v české rockové hudbě a když přijde na koncertě, lidi se prostě zblázní.

I když má Kabát spoustu hitů jako Pohodu, Šamana nebo Moderní děvče, Colorado je jejich podpis. Je to písnička, která definovala jejich zvuk. A to album? Jedno z nejprodávanějších v historii českého rocku, a to se nepočítá jen tak.

Věděli jste, že navzdory obrovské popularitě písně Colorado nikdy nevyšla jako samostatný singl? Žádná velká promo kampaň, žádné umělé tlačení do rádií. Prostě si našla cestu k lidem sama, jen díky své síle. To je dneska skoro k neuvěření, ne?

Za ty roky vzniklo nespočet cover verzí, od garážových kapel až po profíky, a Colorado se pořád drží na špičce anket o nejlepší českou rockovou píseň všech dob.

Pro mnohé z nás není Colorado jen písnička – je to soundtrack našich životů. Připomíná nám první lásky, divoké noci, kamarády a zážitky, které už nikdy nebudou stejné. Síla této skladby spočívá právě v její schopnosti vyvolávat emoce a vytvářet pocit sounáležitosti. Když ji slyšíte, nejste v tom sami – jste součástí něčeho většího.

Dole v dole - kritika těžkého života

Dole v dole je nejen ikonickou skladbou kapely Kabát, ale i zásadním kusem české rockové historie. Tahle pecka z alba Děvky ty to znaj (1993) není jen obyčejnou písničkou – je to syrová zpověď o životě chlapů, kteří denně sfárají do temnoty severočeských dolů.

Když si pustíte tuhle skladbu, drsná realita horníků vás praští přímo do obličeje. Každý verš cítíte až v kostech. Fárám dolů do noci, když šichta začíná – kolik z nás by tohle zvládlo? Vojtkův chraplavý hlas jako by byl stvořený přesně pro tohle téma – když řve o permonících a prachu v očích, máte pocit, že tam dole s těmi chlapy jste.

Ta zdrcující ironie v refrénu vám rozvibruje duši. Dole v dole nejlíp je mi, dole v dole je můj svět – jasně, jako by někdo dobrovolně chtěl trávit život v temnotě, prachu a nebezpečí. Není to spíš hořký výsměch systému, který některé lidi prostě hodil do šachty bez možnosti vylézt ven?

Muzikantsky je to naprostá bomba. Krulichovy a Váňovy kytary řežou vzduch jako sbíječky, Špalkova basa duní jako důlní výtah a Hurčíkovy bicí vám rozbuší srdce stejně, jako když se třese země při odstřelu. A nad tím vším se vznáší Vojtkův hlas – syrový, autentický, bez příkras.

Tenhle song není vytržený z kontextu – je to kus identity celého regionu. Severočeská pánev, kde kluci z Kabátu vyrostli, je protkaná šachtami jako žilami. Oni tu zkušenost nevyčetli z knížek, oni ji nasávali s každým nádechem. A možná právě proto dokázali tohle lokální téma podat tak, že rezonuje i s člověkem, který důl viděl jen na obrázku.

Špalkovy texty nikdy nebyly přeplácané zbytečnými kudrlinkami, a tady to platí dvojnásob. Žádné metafory – jen holá, drsná pravda naservírovaná bez obalu. Jako když vám někdo hodí na stůl kus uhlí místo dezertíku.

Není divu, že se Dole v dole zařadila mezi nesmrtelné hity, které pomohly definovat českou rockovou scénu devadesátek. Spolu s Coloradem, Moderním děvčetem nebo Pohodou tvoří páteř repertoáru, díky kterému se Kabát stal legendou.

A když tuhle písničku zahrají naživo? To je teprve zážitek! Tisíce lidí řvoucích dole v dole nejlíp je mi – v tom okamžiku nejde jen o hudbu. Je to společné vyznání, je to solidarita, je to uznání těm, kteří denně sestupují do hlubin, aby my ostatní jsme mohli žít svoje pohodlné životy nahoře.

"Jezdíme na výlety, když řidiči se střídaj. A ten, kdo neřídí, ten pije, ale řidič je na nule."

Tomáš Krulich

Žízeň - rocková oslava hospodské kultury

Žízeň se stala naprostou legendou v repertoáru Kabátů a neodmyslitelnou součástí české rockové duše i hospodské kultury. Tahle pecka, která spatřila světlo světa na albu Děvky ty to znaj v roce 1993, dokonale spojuje drsný rockový nářez s tématikou, která promlouvá ke každému, kdo kdy cítil vůni čerstvě načepovaného piva.

Název písně	Rok vydání	Album	Popularita
Pohoda	1994	Děvky ty to znaj	Velmi vysoká
Colorado	1994	Colorado	Velmi vysoká
Moderní děvče	1993	Děvky ty to znaj	Vysoká
Žízeň	1993	Děvky ty to znaj	Vysoká
Dole v dole	1995	Země plná trpaslíků	Vysoká
Šaman	2000	Go satane go	Vysoká

Vojtkův a Krulichův text trefil hřebíček na hlavičku s neuvěřitelnou přesností. Vždyť kdo by neznal ty nezapomenutelné verše jako Když vidím jak se slunce k západu už naklání, tak mě žízeň moje věrná zase dohání? Není to přesně ten pocit, který máme všichni po náročném dni, když se těšíme na osvěžující doušek a přátelské popovídání?

Melodie je geniálně prostá – a právě v tom je její kouzlo. Ten charakteristický kytarový riff vám naskočí pod kůži hned při prvních tónech a Vojtkův chraplavý hlas dodá celému zážitku syrovou upřímnost, která vás zasáhne přímo do srdce.

Žízeň dávno přerostla hranice běžné rockové skladby. Je to oslava našeho vztahu k pivu, k hospodě, k životu. V zemi, kde je půllitr téměř národním symbolem a hospoda druhým domovem, tahle píseň vystihuje naši duši způsobem, který je stejně hořký i sladký jako samo pivo.

Když na koncertě zazní první akordy, děje se něco magického. Žízeň patří mezi ty momenty večera, kdy se tisíce lidí promění v jeden hlas a celý prostor vibruje společnou energií. Není to jen píseň – je to rituál, který nás spojuje.

I když Kabáti mají na kontě spoustu hitovek jako Colorado, Pohoda nebo Dole v dole, právě Žízeň se stala jejich neoficiální hymnou. Proč? Protože mluví pravdivě, jednoduše a přímo k srdci každého z nás.

A nejde jen o oslavu pití. Mezi řádky najdete mnohem víc – touhu po lidské blízkosti, únik od všedních starostí, hledání radosti ve společnosti přátel. Tahle hloubka je důvodem, proč píseň milují i ti, kteří do hospody zavítají jen zřídka.

Za ty roky se Žízeň dočkala nespočtu cover verzí a stala se soundtrack nesčetných večírků, festivalů i tichých posezení s přáteli. Spojuje teenagery i jejich rodiče, dělníky i profesory. Překračuje hranice obyčejné písničky a vypráví o nás Češích víc než tucty učených knih.

Není divu, že když se setmí a my cítíme, jak nás žízeň naše věrná zase dohání, myslíme právě na tuhle nesmrtelnou skladbu.

Banditi di Praga - příběh pražského podsvětí

Banditi di Praga - příběh pražského podsvětí je fascinující kapitolou v historii naší metropole, která se neoddělitelně proplétá s kulturním dědictvím včetně hudební scény. Když se procházíte temnými uličkami staré Prahy, skoro jako byste slyšeli drsné tóny, které později inspirovaly i legendární rockovou skupinu Kabát. Tahle parta, co se stala ikonou českého rocku, ve svých textech často zachycuje drsný život, vzpouru a touhu po svobodě - přesně ty motivy, co rezonují s příběhy pražských gangsterů.

Kabát, který vznikl v roce 1983 v Teplicích, se postupně vyšvihl mezi naprostou špičku české rockové scény. Jejich muzika plná syrových kytar a provokativních textů čerpá inspiraci ze všeho možného kolem nás, včetně života těch, co balancují na hraně společnosti. Není pak divu, že spousta nejznámějších songů Kabátu má v sobě ten nádech rebelie a vzdoru, který vám okamžitě připomene atmosféru pražského podsvětí z časů dávno minulých.

Kdo by neznal kabátí hity jako Pohoda, Colorado, Dole v dole nebo Moderní děvče? Vždyť se staly hymnou několika generací a jejich texty si broukáme snad všichni. Ale když mluvíme o propojení s pražským podsvětím, nemůžeme vynechat songy jako Banditi di Praga nebo Žižkovský divoch, které přímo odkazují na pražskou kriminální scénu a její postavičky.

Banditi di Praga sice nepatří mezi nejznámější písně Kabátu, ale nabízí zatraceně zajímavý pohled na pražské podsvětí. Text vás vtáhne do atmosféry temných zákoutí Prahy, kde se odehrávaly příběhy gangsterů, zlodějů a všelijakých pochybných existencí. Praha, jako každé velkoměsto, má svoji temnější tvář, která se postupně stala součástí městského folklóru a nakonec i inspirací pro umělce všeho druhu.

Pražské podsvětí se formovalo staletí - od středověkých zlodějských cechů přes prvorepublikové gangy až po organizovaný zločin, jak ho známe dnes. Každá doba měla svoje hrdiny a legendy, co se zapsaly do městské mytologie. Nejsou to právě tyhle příběhy, předávané z generace na generaci, co inspirují spisovatele, filmaře i muzikanty včetně Kabátu?

Kabát ve svých nejznámějších písních často pracuje s motivy svobody, odporu vůči autoritám a života na hraně - tématy, která dokonale ladí s příběhy pražského podsvětí. I když většina jejich hitů není přímo o kriminálnících, ta syrovost jejich hudby a atmosféra rebelie vytváří pomyslný most k těmto tématům.

Je zajímavé, že některé z nejznámějších písní skupiny Kabát se staly tak populárními právě díky své autenticitě a schopnosti zachytit určitou náladu ve společnosti. Vezměte si třeba Pohodu, absolutní klasiku mezi písněmi Kabátu - je to oslava bezstarostného života, což můžete vnímat jako protiklad k napětí a nebezpečí, které provázelo život v pražském podsvětí.

Praha byla vždycky městem kontrastů - na jedné straně máte nádherné historické centrum, na té druhé temná zákoutí s bohatou kriminální historií. Tenhle dvojí charakter se odráží i v hudbě Kabátu, která mistrně kombinuje drsné rockové riffy s melodickými refrény, co se vám zaryjí pod kůži a už tam zůstanou.

Příběh pražského podsvětí a jeho odrazy v populární kultuře nám připomínají, že historie města není jenom o politice a architektuře, ale hlavně o životech skutečných lidí - včetně těch, co se pohybovali za hranou zákona. Tyto příběhy, ať už pravdivé nebo časem přikrášlené, jsou součástí našeho kulturního dědictví a budou inspirovat umělce ještě dlouhá desetiletí.

Kdoví jestli - balada o životních pochybnostech

Kdoví jestli patří mezi nejznámější a nejoblíbenější skladby skupiny Kabát, která se v průběhu let proměnila v opravdovou rockovou baladu o životních nejistotách, co rezonuje s každým z nás. Tahle pecka, která spatřila světlo světa na albu Děvky ty to znaj v roce 1993, je vlastně docela jiná, než co od Kabátů běžně čekáme – žádná divočina, ale spíš melancholická zpověď, co vám vleze pod kůži.

Pepa Vojtek v ní ukazuje svůj chraplavý hlas z té citlivější stránky, což tý písničce dává neskutečnou sílu. Špalkův text jde přímo na dřeň lidských pochybností. Verše jako Kdoví jestli se někdy vrátím, kdoví jestli to má cenu, kdoví jestli tě neztratím, kdoví jestli to je láska – kolikrát jsme si tohle sami v životě řekli, že?

Vzpomínáte, jak písnička začíná tím poklidným kytarovým intrem? A jak postupně nabírá na síle? Ten refrén s tím opakujícím se kdoví jestli nejde z hlavy vypudit. Už jste někdy byli na koncertě, když ji hráli? Ten moment, kdy se rozsvítí tisíce světýlek a celý dav zpívá společně – to vám naskočí husina.

Když na koncertech Kabátu zazní první tóny téhle skladby, publikum začne okamžitě zpívat s Vojtkem, až z toho běhá mráz po zádech. Pro spoustu z nás se tahle píseň stala soundtrackem těžkých životních období – ať už to byl rozchod, ztráta blízkého nebo prostě jen doba, kdy jsme nevěděli kudy kam.

Není to vlastně zvláštní? Kapela, která válcuje pódia energickými peckami, má jednu z nejúspěšnějších skladeb zrovna v podobě pomalejší balady. Ale možná právě proto ji lidi tak milují. Není to jen další rocková vypalovačka – je to zpověď, která má duši. Není divu, že v anketách o nejoblíbenější song od Kabátů se Kdoví jestli pravidelně pere o první místa s hitovkami jako Colorado nebo Pohoda.

Text písně reflektuje univerzální lidské pochybnosti o směřování života, lásce a smyslu našeho konání. I po těch letech zní stejně upřímně a aktuálně jako tehdy. A víte, co je zajímavé? Tahle píseň nikdy nedostala oficiální videoklip. Možná je to tak lepší – každý si při poslechu vytvoří vlastní příběh.

Bum bum tequila - energická koncertní klasika

Kabát a jejich Bum bum tequila – klenot českého rocku

Bum bum tequila není jen další písničkou v repertoáru Kabátů – je to kulturní fenomén, který už třicet let roztančí každou hospodu, festival nebo stadion. Tahle pecka se poprvé objevila na albu Dole v dole v roce 1993 a od té doby se stala naprostou klasikou. Pamatujete si ten moment, když poprvé zaburácí ty charakteristické kytarové riffy? To je přesně ta chvíle, kdy i ten nejzarytější introvert začne podupávat nohou.

Milanovi Špalkovi se povedl textařský majstrštyk – namíchal mexickou atmosféru, pořádnou dávku nadsázky a tequilové opojení do koktejlu, který chutná i po třiceti letech. A když k tomu přidáte nezaměnitelný Vojtkův chraplavý hlas, máte recept na nesmrtelnost.

Když na koncertech zazní první tóny, dav šílí jako smyslů zbavený. Není to jen písnička – je to rituál. Tisíce lidí skandují refrén jako jeden člověk, kapela protahuje instrumentální pasáže a energie v sále by v tu chvíli mohla napájet menší město. Takhle vypadá ryzí rocková magie bez příkras.

Na rozdíl od rádiových hitů jako Colorado nebo Pohoda, tahle pecka vynikne naplno právě živě. Je to jako rozdíl mezi fotbalem v televizi a na stadionu – ten zážitek prostě nejde zprostředkovat jinak než osobně.

Vtipné je, že ačkoliv nikdy nevyšla jako singl, postupně se z ní stala nejoblíbenější skladba v celém repertoáru kapely. Nechybí na žádné kompilaci, žádném best-of a hlavně – na žádném koncertě. Zkusili byste si představit Kabáty bez Bum bum tequila? To by byla jako hospoda bez piva!

Textově je to klasický Kabát – žádné hluboké filozofování, ale trefné postřehy o životě, zábavě a uvolnění, které zná každý z nás. Není to poezie pro literární kritiky, ale upřímná zpověď chlapů, kteří vědí, jak se bavit.

Hudebně? Naprostá esence toho, v čem jsou Kabáti mistři – jednoduchý, ale návykový riff, rytmus, který vás nutí hýbat zadkem, a refrén, který si broukáte ještě týden po koncertě. Dokonalá koncertní hymna bez zbytečných kudrlin a pozlátka.

Za ty roky prošla různými koncertními úpravami, ale její DNA zůstává stejná – je to nadčasová pecka, která spojuje generace fanoušků. Od těch, co pamatují první koncerty v začouzených klubech, až po teenagery, kteří znají kapelu jen z velkých festivalů.

Není divu, že Kabáti vyprodávají největší haly v republice. A když tam stojíte, zpíváte s nimi Bum bum tequila a cítíte tu kolektivní energii – v tu chvíli víte, že tohle je skutečný rock'n'roll.

Šaman - mystický hit s výrazným refrénem

Šaman - mystický hit s výrazným refrénem patří mezi nejznámější pecky české rockové party Kabát. Tahle písnička, která spatřila světlo světa na albu Dole v dole v roce 1993, se stala naprostou klasikou, kterou fanoušci při koncertech šíleně prožívají dodnes.

Když si to představíte - začátek devadesátek, česká hudební scéna se teprve vzpamatovává ze sametovky, a najednou přijde tahle mystická bomba o tajemném šamanovi a jeho rituálech. Pepa Vojtek s Milanem Špalkem tehdy netušili, jakou legendu vlastně stvořili. Ta kombinace chytlavého Šaman šaman šaman šengenem šaman a pořádného rockového nářezu prostě vytvořila něco, co vás chytne za srdce, ať je vám patnáct nebo padesát.

Vzpomínáte si na ten okamžik, kdy poprvé zazní Váňův kytarový riff? Stačí pár tónů a celý sál už šílí! Šaman se postupem let proměnil v neoficiální hymnu Kabátů a dokonale vystihuje jejich energii, kterou na pódiu rozdávají plnými hrstmi.

Co je na tom vlastně nejkrásnější? Že i po třiceti letech, kdy kapela nahrála spoustu dalších hitů, tahle písnička neztratila ani gram své síly. Ba naopak! Když kluci na koncertech nechají dav, ať si refrén zazpívá sám, běhá z toho mráz po zádech. Je to takový společný rituál - jako by se na chvíli z nás všech stali šamani.

Vedle klasik jako Colorado, Pohoda nebo Moderní děvče je Šaman prostě nepřekonatelný. A není divu, že inspiroval i další muzikanty k předělávkám. Kolikrát jste tuhle písničku slyšeli v rádiu, televizi nebo třeba v hospodě a automaticky začali podupávat nohou?

Když Kabáti hrají na velkých festivalech nebo vyprodají Eden, Šaman bývá tím momentem, kdy už nikdo nesedí. Je to zvláštní magie - písnička o šamanovi vytváří skutečný rituál, při kterém se kapela s fanoušky propojí v jeden celek.

Tohle prostě není jen nějaký starý hit - je to kus české rockové duše, která přežije další desítky let. A to je na tom to nejkrásnější, nemyslíte? Že i děcka, která se narodila dlouho po vydání, znají text nazpaměť a řvou ho z plných plic. Taková je síla opravdového rockového klenotu!

Porcelánový prasata - kritika společenských poměrů

Porcelánový prasata patří mezi nejznámější a nejúdernější skladby skupiny Kabát, která se nebojí otevřeně kritizovat společenské poměry. Tahle pecka, kterou spáchali Josef Vojtek s Tomášem Krulichem, nekompromisně bourá masky přetvářky, co si lidi tak rádi nasazují. Když se zamyslíte, ta metafora porcelánových prasat je vlastně geniální – nablýskaná fasáda, ale uvnitř prázdno.

Vzpomínáte si na ty divoký devadesátky? Album „Děvky ty to znaj z roku 1993 trefilo hřebík na hlavičku v době, kdy se z komunistů přes noc stávali kapitalisté. Kabát zde vystihuje frustraci z nově vznikající společenské elity, která měla plnou hubu morálky, ale ruce od špíny.

„Porcelánový prasata v domě plným špíny, kdo je umejt má, ten se neunaví – kolikrát jste tohle viděli ve svým vlastním okolí? Lidi, co kážou vodu a chlastají víno? A není to vlastně pořád stejný, i když už je to skoro třicet let?

Když jdete na koncert Kabátů, bez týhle písničky se prostě neobejdete. Píseň se stala jednou z koncertních stálic kapely a není divu. Není to žádný intelektuálský kecy, je to přímej výstřel od plic, kterej chápe každej, kdo někdy narazil na ty lepší lidi.

Jasně, Kabáti mají spoustu hitovek – Moderní děvče, Colorado a další, ale Prasata mají v sobě něco syrově pravdivýho. Žádný okolky, žádný vytáčky. Takhle to prostě je a basta.

Metafora porcelánových prasat je geniální ve své jednoduchosti – naleštěný, krásný, ale dutý a křehký. Kolik takových prasat potkáváte denně? Ty, co mají nejdražší hadry, auta a baráky, ale když se podíváte pod povrch, najdete jen prázdnotu a morální bahno.

Pamatujete, jak rychle se tehdy všechno měnilo? Z komunistických papalášů byli najednou největší demokrati a podnikatelé. Kabáti to viděli a neměli problém to pojmenovat bez servítek. Autenticita a upřímnost jsou hodnoty, které kapela vždy vyznávala, a možná proto je ta písnička dodnes tak silná.

Není to jen protest song, je to zrcadlo nastavený společnosti. A co vidíme? Pořád ty samý prasata, jen v novějším porcelánu. Proto tahle skladba nikdy nezestárne – protože pokrytectví a přetvářka jsou věčný, jen mění kabáty. Vlastně docela ironický, nemyslíte?