Slovenské dálnice čeká revoluce: Nový systém mýtného od ledna

Historie výstavby dálnic na Slovensku

Když se dnes řítíme po slovenských dálnicích, málokdo si vzpomene na jejich skromné začátky. Všechno to začalo ve třicátých letech minulého století, kdy naši předkové snili o československé magistrále vedoucí z Plzně až do Košic. Škoda jen, že jim tenhle sen překazila válka.

Opravdový průlom přišel v roce 1963. To se poprvé zakously bagry do země mezi Bratislavou a Malackami - konečně se začala stavět dálnice D2 do Brna! A když v roce 1973 slavnostně přestřihli pásku, Slovensko mělo svůj první dálniční úsek.

Skutečnou páteří slovenských dálnic se měla stát D1. Představte si tu výzvu - propojit západ s východem přes všechny ty kopce a údolí! V roce 1972 se pustili do úseku u Liptovského Mikuláše a vlastně se staví dodnes. No řekněte sami, není to fascinující?

Pak tu máme D3 na severozápadě - ta se prokousává kysuckými horami směrem k Polsku. Není to žádná procházka růžovým sadem, však to taky stojí pěkný balík. Po revoluci v '89 se všechno zpomalilo - však víte, jak to chodí, když se mění systém a nejsou peníze.

Naštěstí nám vstup do EU v roce 2004 pořádně pomohl. Díky evropským penězům se věci zase daly do pohybu. V roce 2010 jsme se konečně dočkali pořádného spojení mezi Bratislavou a Trnavou - to byla úleva!

A co teprve bratislavský obchvat D4 s erkou R7! To je vůbec největší dopravní stavba v novodobé historii Slovenska, realizovaná jako PPP projekt. Od roku 2010 máme taky elektronické mýto - aspoň nějaké peníze na údržbu, že?

Síť dálnic pořád není hotová, ale pomalu se blížíme k cíli. Jasně, občas to drhne - geologie si s námi zahrává, ekologové mají své požadavky a peněz není nikdy dost. Ale postupně se to rýsuje, kousek po kousku.

Současná délka dálniční sítě

Slovenské dálnice jsou příběhem pokroku i výzev. 482 kilometrů kvalitních silnic dnes brázdí naši zemi od západu na východ, od severu k jihu. Vzpomeňte si na časy, kdy cesta z Bratislavy do Košic trvala celou věčnost - dnes po D1 profrčíte mezi těmito městy mnohem rychleji a pohodlněji.

Když se řekne slovenská dálniční síť, většině z nás se vybaví právě D1. Tahle páteřní tepna našeho Slovenska spojuje klíčová města jako korálky na niti - Bratislavu, Trnavu, Trenčín, Žilinu, Poprad a Košice. A co teprve D2? Těch 80 kilometrů mezi českou a maďarskou hranicí přes Bratislavu už zachránilo nejeden spěšný výlet či obchodní jednání.

Každým rokem přibývají nové úseky a s nimi i nové výzvy. Však to znáte - tam, kde máme ty naše překrásné hory, tam se stavitelům pořádně zapotí. Tunely a mosty nejsou žádná legrace, stačí se podívat na tunel Višňové. Kolikrát si říkáme, jestli to není jako stavět pyramidy v současnosti!

Přesto se nemáme za co stydět. Naše dálnice splňují evropské standardy a novější úseky jsou jako ze škatulky. Inteligentní systémy řízení dopravy? Máme! Bezpečnostní prvky poslední generace? Samozřejmě!

A co nás čeká? S pomocí evropských peněz se bude stavět dál. Prioritou zůstává dokončení D1 a protažení D3 k polským hranicím. Však už se těšíte, až projedete po nových úsecích? Slovensko se mění před očima a naše dálnice jsou toho živým důkazem.

Hlavní dálniční tahy D1 a D2

Slovenská dálniční síť má dvě hlavní tepny, které každý řidič dobře zná. Dálnice D1, skutečná páteř slovenských silnic, se vine jako had od rušné Bratislavy přes historickou Trnavu a průmyslový Trenčín až k východním Košicím. Představte si tu cestu - z metropole pod Tatrami až k ukrajinským hranicím.

Když se vrátíme do roku 1975, první řidiči se proháněli po úseku mezi Bratislavou a Sencem. Stavbaři se museli poprat s pořádnou výzvou - divoké svahy Vysokých Tater a drsná Malá Fatra jim daly pěkně zabrat. Tunel Branisko? Ten byl jako zázrak - najednou bylo spojení východu se západem o parník lepší.

Sestra D1, dálnice D2, má taky co nabídnout. Z Bratislavy míří přes malebné Malacky k českým sousedům a dál do Maďarska. Je to taková středoevropská křižovatka, kde se potkávají kamiony i turisté ze všech koutů Evropy. Od roku 1999 je kompletní a spojuje nás se světem.

Bratislava je jako srdce, kde se obě dálnice setkávají. Mosty se tu klenou nad údolími, tunely se zavrtávají do hor - je to učiněné mistrovství stavařského umění. Tunely Višňové, Šibenik a Branisko jsou jako moderní brány skrz hory.

Příroda dostala zvláštní péči - však to taky stálo za to. Ekoduktů pro zvířata byste napočítali požehnaně, každý metr dálnice respektuje okolní krajinu. Národná diaľničná spoločnosť se stará, aby všechno šlapalo jak má - od chytrých dopravních systémů až po zimní údržbu.

Tyhle dálnice nejsou jen čáry na mapě - jsou to tepny, které pumpují život do slovenské ekonomiky. Kamiony, výletníci, pendleři - všichni jsou vděční za každý nový kilometr asfaltu. A východ? Ten se už nemůže dočkat, až se D1 protáhne až k ukrajinským hranicím.

Poplatky a dálniční známky

Na slovenských dálnicích už dávno nenalepíte známku na sklo - všechno běží elektronicky. Každé auto do 3,5 tuny musí mít zaplacenou e-známku, jinak riskujete tučnou pokutu. Není to ale žádná věda.

Plánujete výlet na Slovensko? Pokud jedete jen na prodloužený víkend, vystačíte si s desetidenní známkou. Pro častější návštěvy se vyplatí měsíční varianta, a jestli jezdíte pravidelně, roční známka vás vyjde nejlevněji.

Koupit známku můžete z pohodlí domova přes internet, na pumpě, v automatu u cesty nebo přes mobil. Stačí zadat espézetku, vybrat délku platnosti a zaplatit. Systém si všechno ohlídá sám - žádné složité papírování.

Kamioňáci a řidiči větších vozidel to mají jinak - potřebují speciální krabičku do auta, která počítá každý ujetý kilometr. Cena se pak odvíjí od toho, jak moc jejich auto čoudí a kolik má náprav.

Dobré vědět, že některé úseky kolem Bratislavy a pár nových dálničních úseků můžete projet zadarmo. Poznáte je podle dopravních značek - stačí mít oči na stopkách.

Nezaplacená známka? To může pěkně zabolet peněženku. Pokuta se může vyšplhat až na několik stovek eur. Kamery u silnice všechno vidí a systém hned ví, kdo jede načerno. Sice můžete známku doplatit dodatečně, ale jen v určité lhůtě.

Elektronický systém funguje i pro zahraniční auta, takže na to nespoléhejte. A nezapomeňte - známka platí od chvíle, kterou si nastavíte při nákupu, ne až když poprvé vjedete na dálnici. Takže si dobře rozmyslete, kdy ji budete potřebovat.

Nejdelší dálniční tunely na Slovensku

Když se řekne slovenské dálniční tunely, málokdo si uvědomí, jaké technické skvosty se na území našich východních sousedů vlastně nachází. Skutečným králem mezi nimi je tunel Višňové - představte si stavbu dlouhou 7,5 kilometru, která se jako obří had provrtává masivem mezi Žilinou a Martinem. Cesta jeho výstavby nebyla vůbec jednoduchá, ale výsledek stojí za to!

Když už mluvíme o významných tunelech, nelze nezmínit Branisko. Tenhle skoro pětikilometrový velikán změnil život řidičům mezi východem a středem Slovenska. Pamatujete si ještě na rok 2003, kdy ho slavnostně otevírali? To byla tehdy událost!

V současnosti se na Slovensku staví nebo připravuje několik dalších zajímavých tunelů. Tunel Čebrať v nádherné oblasti Liptova bude měřit 3,68 kilometru - to je jako byste jeli pod zemí délku 37 fotbalových hřišť za sebou!

Považský Chlmec na D3 je další pecka - jeho 2,2 kilometru výrazně ulevilo přetížené Žilině. A co teprve bezpečnostní systémy uvnitř? Špičková technika, kamery, větrání - všechno běží jak švýcarské hodinky.

Zajímavostí je, že každý z těchto tunelů vypráví svůj vlastní příběh. Vezměte si třeba tunel Šibenik - na první pohled nenápadný skorošestisetmetrový průjezd, který ale dokonale zapadá do místní krajiny.

Bezpečnost je absolutní prioritou. Moderní řídicí centra nepřetržitě sledují každý metr tunelu, hasicí systémy jsou připraveny zasáhnout během několika vteřin a únikové cesty jsou navrženy tak, aby v případě potřeby umožnily rychlou evakuaci. Tyhle tunely nejsou jen díry v horách - jsou to moderní dopravní tepny 21. století!

Dálnice na Slovensku jsou jako lidský život - plné překvapení, zatáček a občas i nějakých těch děr, ale nakonec vás vždy dovedou tam, kam potřebujete

Radovan Hromádka

Plánované úseky a budoucí rozvoj

Slovenská dálniční síť se konečně dočká pořádného rozmachu. Nejdůležitějším úkolem zůstává dostavba dálnice D1 mezi Bratislavou a Košicemi - však už bylo na čase! Každý, kdo někdy cestoval přes Turiec nebo Liptov, dobře ví, jak zoufale tady chybí kvalitní spojení. Představte si ty nekonečné kolony a klikaté cesty přes vesnice...

Na severu země se rodí další velký projekt - dálnice D3. Konečně se místní dočkají lepšího spojení s Polskem! Kdo zná přetíženou jedenáctku, ten ví své. Však kolikrát jsme tam všichni prosděli hodiny v zácpách, že? Oblast Kysuc si zaslouží lepší dostupnost, vždyť je to nádherný kout země plný turistických možností.

Na východě se chystá něco velkého - dálniční spojení až k ukrajinským hranicím. To není jen tak ledajaká stavba - otevře nám to dveře do východní Evropy. A což teprve plánovaná R2! Ta propojí střed země od Trenčína přes Zvolen až po Košice. To bude úleva pro všechny, kteří se trmácí přes ty současné klikaté silničky.

Bratislava se taky dočká - nový okruh D4 konečně uleví přecpanému centru. Nový most přes Dunaj? To je hudba budoucnosti, na kterou se těší každý Bratislavčan. A představte si - některé úseky D1 kolem hlavního města budou dokonce šestiproudé!

Jižní Slovensko dostane novou tepnu v podobě rychlostní silnice R7. To je šance pro celý region! Vždyť spojení s Maďarskem je pro místní podnikatele i obyvatele životně důležité.

Nesmíme zapomenout ani na modernizaci současných dálnic. Moderní systémy, pohodlná odpočívadla, lepší výběr mýta - to všechno nás čeká. A bezpečnost především - nové protihlukové stěny a osvětlení v tunelech přijdou vhod.

Jasně, bude to stát majlant. Naštěstí nám pomůže Evropská unie a možná i soukromí investoři. PPP projekty už se osvědčily, tak proč v nich nepokračovat?

Propojení se sousedními státy

Dálniční síť na Slovensku je fascinující příběh propojení se sousedy. Nejdůležitější tepnou je bezesporu dálnice D2, která nás spojuje s Českem - však to znáte, ta pohodlná cesta z Bratislavy přes Kúty až k Lanžhotu, kde na ni navazuje česká dálnice. Je to jako most mezi dvěma blízkými národy, co spolu mají tolik společného.

Parametr	Dálnice SK	Dálnice CZ
Celková délka v provozu (2023)	532 km	1342 km
Maximální povolená rychlost	130 km/h	130 km/h
Hlavní označení	D1-D4	D0-D56
Nejdelší dálnice	D1 (476 km)	D1 (352 km)
Rok zahájení výstavby	1969	1967

Na západě máme bránu do Rakouska - dálnici D4. Díky novému bratislavskému obchvatu se cesta do Vídně stala mnohem příjemnější. Pamatujete si ještě ty nekonečné kolony na starých silnicích? To už je naštěstí minulostí.

Směrem na jih nás s Maďarskem spojuje D1 u Rusovců. Je to taková hlavní třída střední Evropy, kudy denně projedou tisíce aut. A brzy přibude další spojení přes D3 u Šiah - konečně se dočkáme!

Východní hranice s Ukrajinou nabývá v poslední době na významu víc než kdy dřív. D1 končící u Vyšného Nemeckého je teď důležitější než kdykoliv předtím. Však víte, jak se situace změnila.

Na severu se pilně pracuje na D3 do Polska. Stavbaři se činí na chybějících úsecích a už se těšíme, až se pohodlně dostaneme k Baltu.

Tenhle důmyslný systém dálnic dělá ze Slovenska skutečnou křižovatku Evropy. Každým rokem je to lepší - modernizují se hraniční přechody, přibývají nové úseky. A co je nejdůležitější? Že se po nich můžeme svobodně pohybovat kam chceme, bez zdlouhavých kontrol a čekání na hranicích.

Nejvyšší povolená rychlost na dálnicích

Na slovenských dálnicích můžete jet maximálně 130 kilometrů v hodině, ale ruku na srdce - kolikrát vám počasí nebo provoz dovolí jet opravdu takhle rychle? Když prší nebo sněží, musíte zpomalit na 110 km/h. Je to logické, bezpečnost především.

Znáte to sami - jedete si po dálnici a najednou elektronická tabule ukáže nižší rychlost. Může za to třeba práce na silnici nebo nehoda. V takových případech prostě musíme ubrat plyn, ať se nám to líbí nebo ne.

Zajímavé je, že v některých úsecích, hlavně kolem velkých měst, platí trvale nižší rychlost 110 nebo dokonce 90 km/h. Však to znáte - provoz houstne, přibývá nájezdů a sjezdů, člověk musí být ve střehu.

Pro kamioňáky a řidiče autobusů platí jiná pravidla. Tihle profíci to musí krotit na devadesátce. Je jedno, jestli svítí sluníčko nebo padají trakaře - devadesátka je jejich strop.

Pozor na rychlost - policajti to berou vážně. Mají radary na stojanech i v autech a pokuty umí pěkně prohnat peněženku. Když to přeženete moc, můžete se rozloučit i s řidičákem.

V zimě je to kapitola sama pro sebe. Silničáři sypou sůl, na vozovce je břečka, a tak se často objeví značky s nižším limitem. Správce silnice může rychlost snížit podle potřeby - lepší jet pomaleji než skončit v pangejtu.

Celý tenhle systém má jediný cíl - dostat nás bezpečně tam, kam potřebujeme. Jasně, občas nás to zdržuje, ale lepší přijet o pár minut později než vůbec.

Problematické úseky a jejich dokončení

Když se řekne slovenské dálnice, většině z nás se vybaví nekonečné opravy a objížďky. Nejpalčivějším problémem zůstává úsek D1 mezi Turany a Hubová, kde se příroda postavila stavbařům na odpor. Představte si, že stavíte na podloží, které se chová jako neposlušné dítě - pořád se hýbe a dělá si, co chce. Není divu, že se projekt musel několikrát překopat od základů.

A co teprve tunel Višňové u Žiliny! Tenhle běh na dlouhou trať už viděl tolik změn a přestávek, že by to vydalo na román. Původně měl být dávno hotový, ale realita je jiná - stavbaři mají v plánu prorazit na druhý konec až v roce 2025. To je jako čekat na vlak, který má zpoždění několik let.

Bratislavský obchvat D4 není o nic lepší příběh. Místo plynulé výstavby se řešily otázky typu je ten materiál vůbec kvalitní? a děláme to správně?. Však to znáte - když se něco uspěchá, většinou to nedopadne dobře.

V Prešově je situace jako z akčního filmu. Stavbaři se musí proplést mezi domy jako ninja bojovníci a přitom postavit mosty a tunely. Je to jako skládat obří puzzle, kde každý dílek musí perfektně sedět, jinak se celá stavba může zaseknout.

Peníze jsou samozřejmě věčné téma. Slovensko kombinuje evropské dotace se státními penězi a soukromými investicemi. Je to jako když si na větší nákup berete peníze z různých kapes - z každé trochu, ale všude musíte hlídat, kolik utrácíte.

Propojení se sousedy je kapitola sama o sobě. Napojení slovenské D3 na českou stranu u Čadce je jako stavět most mezi dvěma světy. Však si zkuste sladit dva různé systémy - to chce pořádnou dávku trpělivosti a diplomacie.

Financování výstavby dálnic

Jak se vlastně staví dálnice na Slovensku? Je to příběh plný zvratů, úspěchů i překážek. Peníze plynou hlavně ze státní kasy, evropských fondů a v poslední době i ze spolupráce se soukromým sektorem. Když se v roce 1993 Slovensko osamostatnilo, zdědilo část dálnic po Československu a stálo před velkou výzvou - jak stavět dál?

Devadesátá léta? To byla doba pomalého pokroku, kdy se čekalo hlavně na peníze ze státního rozpočtu. Všechno se změnilo v roce 2004 se vstupem do EU. Najednou tu byly evropské fondy a s nimi i Operační program Doprava - zlatý důl pro výstavbu nových dálnic. Mezi lety 2007-2013 dostalo Slovensko pořádný balík peněz na modernizaci silnic.

V roce 2009 přišla vláda s odvážným nápadem - zapojit do stavby soukromé firmy přes PPP projekty. Nejvíc se mluvilo o dálnici D1 mezi Martinem a Prešovem. Jenže pak přišla finanční krize a některé plány vzaly za své.

Dneska už je situace jiná. Národná diaľničná spoločnosť má pod palcem správu dálnic a díky mýtnému systému a dálničním známkám získává peníze na údržbu. Od roku 2010 platí kamiony mýto elektronicky, což přináší další příjmy do systému.

Víte, co je zajímavé? Jak se různé zdroje financování propojují a doplňují. Vezměte si třeba obchvat Bratislavy D4/R7 - jeden z největších PPP projektů ve střední Evropě. Ukazuje to, že Slovensko umí přitáhnout soukromé investory, když se to dělá správně.

K tomu všemu si Slovensko půjčuje i od Evropské investiční banky, aby mohlo stavět průběžně a nečekat jen na evropské dotace. Využívá také Nástroj pro propojení Evropy, který pomáhá budovat důležité evropské dopravní tepny.

Největší pozornost se věnuje dálnici D1, která má spojit západ s východem, a obchvatům velkých měst. I když to někdy jde pomaleji, než by si všichni přáli, dálniční síť se postupně rozrůstá. A to je to hlavní, ne?