V březnu 1996 dokončil lidový řezbář a malíř Karel Šoltys ze Studeňan výrobu v pořadí čtvrtého libosadského poustevníka, kterou u něj objednal tehdejší vedoucí odboru kultury Městského úřadu v Jičíně pan Radovan Sál. K instalaci plastiky do staré grotty ale došlo až v červnu 2000 a to jen díky mimořádnému nasazení a přičinění o.s. Lodžie, jehož členové v čele s prof. Vladimírem Úlehlou sami obstarali finanční prostředky a zajistili rekonstrukci groty.
Bohužel Šoltysovo ztvárnění se ukázalo být příliš naivní. Na rozdíl od předchozích tří veristických soch nemohl Šoltysův poustevník ani náznakem působit dojmem, že se jedná o skutečnou živou postavu. Řada jičínských pamětníků dodnes nostalgicky vzpomíná, kterak ve druhé polovině 20. století jako malé děti stáli před poustevnou rozechvěni, se zatajeným dechem, někteří se i báli a nejeden z nich by v tom okamžiku odpřisáhl, že se poustevník nepatrně pohnul nebo že pomalu zvedl oči od rozečtené knihy a ulpěl na nich svým pronikavým pohledem. Šoltysova plastika však kýženou iluzi sedící živé postavy vytvářet nemohla.
Když roku 2006 neznámý vandal odcizil plastice poustevníka hlavu, ujal se opravy lidový řezbář Jaroslav Sucharda z Valdic. Jeho řezba se realistickému ztvárnění ještě více vzdálila, navíc jak je pro Suchardovy dřevořezby příznačné, autor neopatřil poustevníkovu hlavu barevným nátěrem, čímž došlo k ostrému kontrastu se zbytkem polychromované plastiky Karla Šoltyse.
Kouzlo libosadské poustevny vymizelo a spolu s ním se z dětských duší vytratily i pocity napjatého vzrušení a posvátného respektu. Stará jičínská tradice rodinných vycházek s dětmi k poustevníkovi již nebyla obnovena ve své původní intenzitě. Nejvýmluvnější jsou ale reakce lidí, kteří se v Jičíně narodili nebo se do Jičína přistěhovali po roce 1989. Ti všichni dnes stojí před poustevnou v rozpacích a nemohou pochopit, co Jičíňáky na tomto místě tolik fascinuje a proč na něj tak emotivně vzpomínají.
A to je hlavní příčinou, proč jsme se rozhodli vytvořit novou, veristickou sochu, která vypadá doslova jako živá a s níž by se do tajemného koutu v rohu horního Libosadu opět vrátilo dávné kouzlo libosadského poustevníka.
